Hlavním tématem deseti nejdůležitějších strategických technologických trendů, jejichž seznam každoročně sestavují analytici společnosti Gartner, zůstává inteligentní digitální pletivo (IDM, Intelligent Digital Mesh), trojice oblastí zahrnujících technologie vycházející z AI a strojového učení, digitalizace a mechanismů, jimiž se tyto i další technologie propojují nebo kde/jak se setkávají.
Tyto technologické trendy jsou zároveň součástí strategie ContinousNEXT, kterou představují analytici na letošním Gartner Symposiu/ITXpo 2018 coby recept na úspěšné provedení či dokončení digitální transformace a další fungování v digitalizovaném světě.
„Například umělá inteligence v podobě automatizovaných věcí či rozšířené inteligence využitá v kombinaci s internetem věcí, edge computingem a digitálními dvojčaty umožňují tvorbu vysoce integrovaných chytrých prostor. Tento efekt vzájemného násobení několika trendů vytváří nové příležitosti, otřásá zavedenou praxí a je charakteristickým znakem letošních deseti strategických technologických trendů,“ vysvětluje viceprezident Gartneru David Cearley.
Strategický technologický trend
Gartner definuje strategické technologické trendy jako takové, jež mají dostatečný potenciál narušit dosavadní pravidla či praxi (technologickou, obchodní) a zároveň se posouvají z fáze zrodu směrem k reálnému nasazování a využívání, případně trendy, jejichž význam rychle, byť nestále narůstá a mohly by dosáhnout fáze zlomu (běžného využití) během následujících pěti let.
Top 10 strategických technologických trendů pro rok 2019:
Autonomní věci (autonomous things)
Autonomní věci, jako jsou například roboti, drony či autonomní vozidla, využívají AI pro automatizaci funkcí, které dříve dělal člověk (operátor, řidič, pracovník). Jejich automatizace nicméně jde za hranice toho, co nabízejí klasické pevné programovací modely – využívají AI pro řízení pokročilých úkonů a přirozenější interakci s okolím i lidmi.
„S tím, jak se počty autonomních věcí budou zvyšovat, předpokládáme posun od individuálních inteligentních věcí k rojům spolupracujících inteligentních zařízení, které budou schopny plnit úkoly ve skupinách, a to i nezávisle, bez lidského vstupu,“ vysvětluje David Cearley. „Například dron monitorující stav pole by mohl v případě zjištění, že plodina je již ve stadiu vhodném pro sklizeň, vyslat povel autonomnímu kombajnu. Nebo v případě doručování zásilek může být nejefektivnější použít autonomní nákladní vůz v kombinaci s menšími roboty, drony či vozítky, které jsou převáženy na jeho palubě a doručí zásilky do cílového místa.“
Rozšířená analytika (augmented analytics)
Rozšířená analytika je v podstatě specifickou oblastí rozšířené inteligence, tedy využití strojového učení pro proměnu toho, jak je analytický obsah vytvářen, využíván a sdílen. Možnosti rozšířené analytiky se rychle stanou běžně používanými coby klíčové funkce platforem pro přípravu dat, správu dat, moderní analytiku, procesní řízení, vytěžování procesů (process mining) a datovou vědu.
Automatické výstupy poskytované rozšířenou analytikou se také stanou součástí klasických podnikových aplikací – například v odděleních HR, financí, prodeje, marketingu, zákaznických služeb, nákupu a správy aktiv. Cílem přitom bude optimalizovat rozhodování a aktivity napříč byznysem, pracovat s nimi tedy budou všichni zaměstnanci, nikoliv pouze datoví vědci či analytici. To bude možné i díky tomu, že rozšířená analytika automatizuje procesy přípravy dat a tvorby výstupů či jejich vizualizaci – profesionální datoví vědci tak v řadě případů prostě nebudou potřeba.
„Důsledkem bude rozvoj civilní datové vědy (citizen data science), rostoucí sady funkcí a postupů, díky nimž mohou běžní uživatelé bez specializovaných znalostí a dovedností získávat analytické výstupy z dat včetně předpovědí a doporučení dalšího postupu,“ říká Cearley. „Až do roku 2020 tak počty těchto civilních datových vědců porostou pětkrát rychleji,než množství specialistů na datovou vědu, kterých je navíc na trhu nedostatek a jsou poměrně drazí.“
Vývoj poháněný AI (AI-driven development)
Dosavadní vývoj AI řešení vycházel z modelu, kdy specialisté na datovou vědu společně s aplikačními vývojáři pracují na řešeních využívajících AI. Výsledkem byl ekosystém, v němž mohou vývojáři využívat předdefinované AI modely a algoritmy, případně vývojové nástroje upravené tak, aby bylo možné funkce AI integrovat do kompletovaných řešení. Nově se ale začínají objevovat týmy, které používají AI ve vlastním procesu vývoje pro automatizaci některých funkcí v oblastech datové vědy, aplikačního vývoje a testování.
Analytici očekávají, že do roku 2022 bude přinejmenším 40 % projektů vývoje nových aplikací využívat nějakou formu vstupu či společného vývoje s využitím AI. „Nakonec se objeví vysoce vyspělá AI vývojová prostředí s automatizací funkčních i nefunkčních aplikačních prvků, což pomůže ke zrodu ‚civilního aplikačního vývojáře‘, tedy osoby bez speciálního vzdělání či školení, která bude schopna pomocí nástrojů řízených AI automaticky vytvářet nová řešení. Nástroje, s jejichž pomocí mohou neprofesionálové vytvářet aplikace bez znalosti programování, nejsou samy o sobě novinkou, očekáváme ale, že systémy poháněné AI nabídnou zcela novou dimenzi možností,“ říká Cearley.
Digitální dvojčata (Digital Twins)
Digitální dvojče je označení digitální podoby systému či entity z fyzického světa. Analytici odhadují, že do roku 2020 bude celosvětově existovat více než 20 miliard senzorů, koncových bodů a digitálních dvojčat pro řádově miliardy věcí. V podnicích budou zpočátku digitální dvojčata nasazována v jednodušší formě. Postupně se ale budou rozvíjet, zlepšovat možnosti sběru a vizualizace těch správných dat i aplikace vhodné analytiky a pravidel či reakcí na obchodní cíle.
„Jedním z příkladů, jak se se vývoj digitálních dvojčat postupně dostane za sféru internetu věcí, bude vytváření digitálních dvojčat celých organizací – DTO (Digital Twin of Organization. DTO je dynamický softwarový model závisející na provozních a dalších datech s cílem porozumět, jak v praxi skutečně funguje obchodní model dané organizace, modelovat jej v reálném čase a nasazovat jeho pomocí vhodné zdroje či reagovat na změny a poskytovat požadované služby zákazníkům,“ vysvětluje David Cearley. „DTO pomohou zvýšit efektivitu obchodních procesů a také vytvořit flexibilnější, dynamičtější a responzivnější procesy schopné případně dynamicky reagovat na měnící se podmínky.“
Výkonný edge (empowered edge)
Edge (okraj) je protikladem cloudu (mraku) – jde o označení rozesetých a decentralizovaných zařízení v podobě nejrůznějších koncových bodů internetu věcí. Edge computing pak popisuje topologii výpočetní infrastruktury či technologie pro zpracování informací a sběr či doručování dat umístěnou poblíž těchto koncových bodů (spíše než na centralizovaném, cloudovém serveru) s cílem snížit objemy přenášených dat i negativní dopady latence.
Spíše než o zcela nový typ architektury ale půjde o rozšíření existujících modelů, v jehož rámci budou cloud a edge koexistovat v podobě služeb, které jsou centralizovaně (cloudem) řízeny a spravovány, a vlastní výpočetní kapacity jsou pak podle potřeby umístěny buď centralizovaně, nebo na okraji (například na samotných koncových zařízeních). Během příštích pěti let budou do stále širší škály koncových IoT zařízení přidávány specializované AI čipy a obecně vyšší výpočetní výkon, paměťová kapacita a další pokročilé funkce. Obrovská různorodost tohoto IoT světa a dlouhý životní cyklus zejména průmyslových aktiv budou představovat značnou výzvu z hlediska správy. Výhledově by zjednodušení, přinejmenším z hlediska komunikačního zázemí, měly přinést 5G sítě.
Pohlcující zážitky (immersive experience)
Konverzační platformy mění způsob, jakým lidé interagují s digitálním světem. Virtuální realita, rozšířená realita a smíšená realita pak mění způsoby, jimiž lidé vnímají digitální svět. Tento kombinovaný posun v chápání, vnímání a komunikaci se časem promění v nové typy pohlcujících uživatelských zážitků.
„Postupem času se posuneme od přemýšlení o individuálních zařízeních a roztříštěných uživatelských rozhraních směrem k monokanálové a multimodální zkušenosti,“ vysvětluje Cearley (pozn.: tím je myšlena zejména možnost přechodu například mezi klasickým PC, mobilním zařízením a hlasovým rozhraním v rámci jedné interakce – nákupu, vyhledávání, vyřízení zakázky apod.). „Vícekanálová zkušenost zapojí všechny lidské i pokročilé digitální smysly, jako jsou například senzory teploty, vlhkosti či radar napříč různými zařízeními. Vznikne tak ambientní vjem, v jehož rámci je „počítač“ definován prostorem, který nás obklopuje, spíše než konkrétními zařízeními. V konečném důsledku je vlastně prostředí počítačem.“
Blockchain
Blockchain je termín označující systém distribuovaných neodvolatelných záznamů (v angličtině je používán termín ledger – účetní kniha). Jeho hlavními přísliby jsou vytvoření systému důvěry a transparentnosti v jinak nedůvěryhodném a netransparentním prostředí, bez ohledu na odvětví. Může také výrazně snížit náklady, časy potřebné k vyrovnání transakcí, zvýšit plynulost hotovostních toků a celkově omezit „tření“ v rámci obchodních ekosystémů.
V dnešní době jsou hlavními nositeli důvěry banky, clearingové společnosti, vlády a řada dalších institucí a centrálních autorit udržujících „jedinou verzi pravdy“ ve svých databázích. Centralizovaný model ale způsobuje prodlevy a zvyšuje transakční náklady (ať už přímými poplatky nebo časovou hodnotou peněz). Blockchain nabízí alternativu bez centrální autority.
„Současné blockchainové technologie a koncepty jsou nedospělé, nevhodné a nevyzkoušené v ostrém a kritickém provozu. Platí to zejména o komplexních řešeních a sofistikovanějších scénářích,“ vysvětluje David Cearley. „Přesto, právě s ohledem na obrovský potenciál, by se CIO a IT lídři blockchainu měli věnovat a vyhodnocovat jeho možnosti, a to i v případě, že jej v nejbližších pěti letech ve velkém nenasadí.“
Řada současných blockchainových implementací vynechává některé jeho prvky – například vysoce distribuovanou databázi. Jde vlastně spíš o blockchainem inspirovaná řešení s cílem dosáhnout vyšší provozní efektivity automatizací některých procesů nebo digitalizací záznamů. Mají potenciál zvýšit míru sdílení informací mezi známými entitami a zlepšit podmínky pro sledování a stopování fyzických i digitálních aktiv. Nicméně tyto postupy postrádají skutečnou přidanou hodnotu blockchainu a mohou vést ke zvýšení závislosti na dodavateli. Podniky, které se vydají touto cestou, by si proto měly být dobře vědomy omezení a do budoucna se připravit na kompletní blockchainová řešení, případně zvážit, zda by aktuálních cílů nebylo možné dosáhnout konvenčními metodami.
- Chytré prostory (smart spaces)
Chytrý prostor je fyzické či digitální prostředí, v němž probíhá interakce lidí a technologicky vyspělých systémů formou stále otevřenějšího, propojenějšího, koordinovanějšího a inteligentnějšího ekosystému. V chytrém prostoru se potkává řada prvků – včetně lidí, procesů, služeb a věcí a společně zde vytvářejí pohlcující a interaktivní automatizovaný zážitek pro konkrétní uživatele či pracovní scénáře.
„Jde o trend, který vznikl spojením prvků, jako jsou chytrá města a digitální pracoviště, chytré domácnosti a připojené továrny. Věříme, že nastává éra rychlého nástupu robustních chytrých prostor s tím, jak se technologie stává nedílnou součástí našich životů coby zaměstnanců, zákazníků, spotřebitelů nebo občanů,“ říká David Cearley.
- Digitální etika a soukromí (digital ethics and privacy)
Digitální etika a ochrana soukromí jsou stále významnějšími tématy pro jednotlivce, organizace i veřejnou sféru. Lidé se stále více zajímají o to, jak jsou jejich osobní informace využívány organizacemi v privátní i veřejné sféře – ty, kdo tento zájem a obavy neřeší, čekají těžké chvíle.
„Každá diskuze o ochraně soukromí by měla vycházet ze širšího konceptu digitální etiky a důvěry vašich zákazníků, voličů či zaměstnanců. Soukromí a bezpečnost jsou základními komponenty pro budování důvěry, ale samy o sobě nestačí,“ vysvětluje Cearley. „Důvěra znamená přijetí pravdy či tvrzení bez důkazu či šetření. Vztah organizace k soukromí musí vycházet ze širšího etického pojetí. Posun od soukromí k etice směruje případnou diskuzi od tématu „plníme předpisy“ k „děláme správné věci“.
- Kvantové počítače (quantum computing)
Kvantové počítače jsou druhem netypických počítačů (z hlediska architektury) využívajících kvantový stav subatomárních částic (např. elektronů či iontů) pro vyjádření informací formou kvantových bitů (qubit). Možnost vykonávat obrovské množství výpočtů paralelně a exponenciální škálovatelnost výkonu znamenají, že kvantové počítače jsou skvělé zejména pro úlohy, jejichž řešení prostřednictvím tradičních algoritmů trvá příliš dlouho.
Kvantové počítače mohou být nejpřínosnější v odvětvích, jako jsou automobilový průmysl, finanční sféra, pojišťovnictví, farmacie, vojenství nebo primární výzkum. Ve farmacii je například možné pomocí kvantových počítačů modelovat molekulární interakce na atomární úrovni, a zrychlit tak vývoj nových léků proti rakovině.
„CIO a lídři odpovědní za IT by měli začít zvažovat a plánovat možné využití kvantových počítačů, v první fázi tím, že se sami vzdělají, aby lépe chápali jejich principy a potenciální možnosti nasazení při řešení reálných problémů jejich organizací. Je ideální učit se, dokud se technologie samotná teprve rodí, hledat a najít úlohy, pro něž by se kvantová technologie hodila, případně zhodnotit její možné dopady na bezpečnost,“ říká David Cearley. „Nevěřte ale tomu, že kvantová revoluce přijde během několika let. Většina organizací by měla ve fázi studování a monitorování kvantových počítačů pokračovat do roku 2022 a případné plány na jejich první nasazení zařadit mezi roky 2023 a 2025.“
